Claude advisor: jak ke Sonnetu přidat silnější model jako rádce
Advisor v Claude Code nechá levnější model pracovat a v klíčových chvílích se poradit se silnějším. Co to je, jak se zapíná a které modely jdou spárovat.
Spousta lidí, kteří Claude Code používají denně, o příkazu /advisor nikdy neslyšela. Přitom jde o jednu z mála věcí, které umí zlepšit výsledky a zároveň ušetřit limity. Podle dokumentace jde o nástroj, kde hlavní model pracuje sám a ve vybraných chvílích se poradí s druhým, silnějším modelem.
Tenhle článek vychází z oficiální dokumentace Claude Code a Claude API. Funkce je zatím označená jako experimentální, takže chování, ceny i dostupnost se můžou změnit.
Co to advisor je
Advisor je server-side nástroj, který běží na infrastruktuře Anthropicu. Hlavní model (v API se mu říká executor) si ho zavolá jako jakýkoli jiný nástroj. Anthropic pak pustí samostatný průchod advisor modelu, který dostane celou konverzaci včetně všech volání nástrojů a jejich výsledků, a vrátí radu. Hlavní model s ní pracuje dál.
Advisor sám nic nepíše do vašeho kódu ani nespouští žádné nástroje. Vrací jen text s doporučením, typicky stovky tokenů. Celou práci, tedy generování kódu, čtení souborů a opravy, dělá dál hlavní model, a to za svou nižší cenu.
Kdy se advisor volá, rozhoduje Claude. Dokumentace uvádí, že se radí hlavně před zvolením přístupu, když se opakuje stejná chyba, a před tím, než prohlásí úkol za hotový. Pravidla pro to žádná nejsou, je to rozhodnutí modelu. Můžete ho o konzultaci požádat přímo v zadání, třeba větou „před pokračováním se poraď s advisorem“. Nastavit povinný počet volání nebo je naopak omezit v Claude Code nejde.
Proč je to lepší než samotný model
Když pracujete jen se Sonnetem, platíte rozumnou cenu, ale u složitějších úkolů se občas rozhodne špatně hned na začátku a pak dlouho staví na špatném základu. Když pustíte celou session na Opus nebo Fable, dostanete lepší plány, ale platíte nejvyšší sazbu i za rutinní kroky, které žádnou inteligenci nepotřebují.
Advisor je kompromis mezi tím. Většina tahů v dlouhém úkolu je mechanická: přečíst soubor, upravit řádek, spustit test. Důležité je pár rozhodnutí kolem toho, a právě tam se zavolá silnější model. Dokumentace API to popisuje tak, že se blížíte kvalitě samotného advisora, zatímco většinu tokenů vygeneruje levnější model. Přesné srovnání ale závisí na úkolu, takže dokumentace sama doporučuje vyzkoušet to na vlastní práci.
Druhá výhoda je nezávislá kontrola. Advisor se hodí i před dokončením úkolu, kdy si hlavní model nechá zkontrolovat, jestli opravdu udělal, co měl. Claude se přitom radou neřídí slepě. Když se doporučený krok při zkoušce ukáže jako špatný nebo ho vyvrací obsah souborů, upozorní na rozpor místo toho, aby radu poslechl.
Advisor ale není zadarmo. Každé volání spotřebuje tokeny podle sazeb advisor modelu, protože ten si celou konverzaci znovu přečte (vlastní čtení advisora se nekešuje). Na předplatném se to počítá do limitů plánu, přes API se platí sazby advisor modelu. Fable jako advisor se na některých plánech účtuje z usage credits a vyžaduje jednorázový souhlas.
Co je potřeba nainstalovat
Nic dalšího se instalovat nemusí, advisor je součástí Claude Code. Důležité jsou ale tyhle podmínky:
- Musíte používat přímo Anthropic API (nebo předplatné Claude). Na Amazon Bedrock, Google Cloud ani Microsoft Foundry advisor není dostupný.
- Hlavní model musí advisor podporovat: Fable, Opus 4.6 a novější, Sonnet 4.6 a novější, Haiku 4.5 nebo Haiku 5.5.
- Claude Code zapíná advisor přes feature flag, který stahuje od Anthropicu. Pokud máte nastavenou proměnnou, která stahování vypíná (dokumentace uvádí například
DISABLE_TELEMETRY), advisor zůstane vypnutý. - Nové věci vyžadují novější verzi: Fable 5.1 verzi 2.1.257, Haiku 5.5 verzi 2.1.293 a příkaz
/advisormimo terminálový výběr (tedy s-p, v SDK, v desktopové aplikaci nebo přes Remote Control) verzi 2.1.260. Stačí tedy mít Claude Code aktuální. - Pokud firemní
availableModelsvybraný model zakazuje, Claude Code advisor nepoužije.
Jak ho zapnout
Existují tři cesty a všechny dělají totéž. První je příkaz /advisor přímo v session. Bez argumentu otevře výběr modelu, s argumentem nastaví rovnou, třeba /advisor opus. Volba se uloží do uživatelského nastavení, takže platí i příště.
Druhá cesta je klíč advisorModel v souboru nastavení:
{
"advisorModel": "opus"
}Třetí je přepínač --advisor při spuštění, který platí jen pro jednu session: claude --advisor opus. V claude --help ho nenajdete. Pokud ho zadáte s modelem, který se k hlavnímu nehodí, Claude Code skončí s chybou.
Po startu se ukáže hláška, že je Advisor Tool zapnutý a může spotřebovat víc tokenů. Když Claude advisora zavolá, v přepisu uvidíte řádek „Advising“ a po dokončení můžete přes Ctrl+O rozbalit samotnou radu. Vypnout ho jde příkazem /advisor off, úplné zakázání nástroje obstará proměnná prostředí CLAUDE_CODE_DISABLE_ADVISOR_TOOL=1.
Aliasy jsou fable, opus a sonnet, které se překládají na výchozí verzi dané řady v aktuálním Claude Code. Můžete zadat i celé ID modelu, třeba claude-opus-5-5. Nastaveného advisora dědí i subagenti a pravidla párování se u každého kontrolují podle jeho vlastního modelu.
Které modely jdou kombinovat
Pravidlo je jednoduché: advisor musí být v žebříčku schopností stejně dobrý nebo lepší než hlavní model. Slabší model silnějšímu radit nemůže. Podle dokumentace Claude Code to vypadá takto (řádky jdou od nejslabšího hlavního modelu k nejsilnějšímu):
| Hlavní model | Povolení advisoři |
|---|---|
| Haiku 4.5 | Fable, Opus, Sonnet, Haiku 5.5 |
| Sonnet 4.6 | Fable, Opus, Sonnet, Haiku 5.5 |
| Opus 4.6 | Fable, Opus, Sonnet 5 a novější, Haiku 5.5 |
| Sonnet 5 nebo Haiku 5.5 | Fable, Opus 4.7 a novější, Sonnet 5 a novější, Haiku 5.5 |
| Opus 4.7 nebo Opus 4.8 | Fable, Opus 4.7 a novější, Sonnet 5.5 |
| Sonnet 5.5 | Fable, Opus 5 a novější, Sonnet 5.5 |
| Opus 5 nebo Opus 5.5 | Fable, Opus 5 a novější |
| Fable 5 | Fable 5.1 nebo Fable 5 |
| Fable 5.1 | Fable 5.1 |
Z tabulky plyne několik pravidel, která stojí za to si zapamatovat. Haiku 4.5 sice může advisora volat, ale sám advisorem být nemůže. K hlavnímu modelu Fable se nedá připojit Opus ani Sonnet, jen Fable. A úplně stejný model může radit sám sobě, takže Opus s Opusem je platná kombinace, kdy druhý Opus kontroluje práci prvního.
Co když zadáte nepovolenou kombinaci? Pokud je advisor slabší než hlavní model, Claude Code ho k požadavkům nepřipojí a řekne to v hlášce u příkazu /advisor. Když pár odmítne až API, Claude Code požadavek pošle znovu bez advisora a konverzace pokračuje bez chyby, jen žádného advisora nedostanete. Nový advisor se pak projeví až po /clear nebo /compact. Model, který Claude Code nezná, se nepřipojí vůbec. Platí to i pro vlastní volání API: tam musí být advisor aspoň Sonnet 4.6 a minimálně stejně schopný jako executor.
Dokumentace uvádí i doporučené kombinace:
- Sonnet + Opus: Sonnet dělá rutinu a plánování, nejasné chyby a závěrečnou kontrolu nechá na Opusu. Podle dokumentace API tak zůstane celková cena podobná nebo nižší než u samotného Sonnetu.
- Sonnet + Fable: rady od Fable v rozhodujících bodech bez toho, že by Fable běžel celou dobu. Potřebujete přístup k Fable.
- Haiku + Opus: nejlevnější hlavní model se silným plánováním. Vyjde dráž než samotný Haiku, ale levněji než přepnutí hlavního modelu na Sonnet nebo Opus.
- Opus + Opus: druhý Opus kontroluje prvního, což dává smysl u důležitých úkolů, kde nezávislá kontrola váží víc než cena.
- Sonnet + Sonnet: levnější druhý názor, který zachytí běžné přehlédnutí.
Advisor, opusplan, subagenti a /model
Advisor není jediný způsob, jak v Claude Code zapojit víc modelů. Dokumentace uvádí rozdíl podle toho, kdy silnější model pracuje. Advisor zasáhne v rozhodovacích bodech během úkolu a spouští ho Claude. Režim opusplan použije silnější model během plan mode a pak přepne na Sonnet pro samotné provedení. Subagent s nastaveným modelem běží celý svůj dílčí úkol na vybraném modelu. A /model prostě přepne hlavní model od dalšího požadavku.
Praktický rozdíl je v tom, že u opusplan rozhodujete o plánu vy tím, že vstoupíte do plan mode, kdežto advisor se ozve sám, i když plán nikdo nepožadoval. Naopak u krátkých úkolů, kde není co plánovat, advisor nepřinese skoro nic. Dokumentace doporučuje advisora pro dlouhé vícekrokové práce, jako jsou velké refaktoringy nebo ladění opakující se chyby. Pro krátké úkoly nebo situace, kdy potřebujete nejsilnější model v každém kroku, je lepší prostě přepnout model.
Advisor přes API
Stejná věc funguje i v Messages API, což se hodí, pokud si stavíte vlastního agenta. Do pole tools přidáte nástroj typu advisor_20260301 se jménem advisor a modelem advisora a do požadavku hlavičku anthropic-beta: advisor-tool-2026-03-01. Funkce je v betě.
Dá se omezit počet volání na jeden požadavek (max_uses), výstup advisora (max_tokens, minimum 1024) a zapnout cachování jeho přepisu. V odpovědi jsou tokeny advisora vedené zvlášť v poli usage.iterations, protože se účtují jinou sazbou než tokeny hlavního modelu.
Pro koho to je
Pokud už pracujete se Sonnetem a občas vás štve, že se na začátku rozhodne špatně, advisor je nejjednodušší způsob, jak to zkusit bez přepnutí celé session na dražší model. Stačí napsat /advisor opus a nechat běžet jeden delší úkol. Jestli se to vyplatí, uvidíte podle spotřeby v /usage, kam se advisor započítává.
Jisté je jedno: zapnout si ho jde za pár sekund a stejně rychle zase vypnout. Proto nemá smysl hádat, jestli vám pomůže, a lepší je ho na vlastním projektu vyzkoušet.